na Blog.cz

Hloubám/Hloubím.
Na Alfě naštěstí nejsou žádné uranové doly, do kterých bych se poslalo (za trest, zlobivé, ty ty ty!). A vlastně tu ani není žádný krumpáč. Pořádná lopata. Jako měl krteček... byl vždycky mým morálním vzorem! Vždycky uměl zamávat a říct milé ahoj, zdešeně panikařit nebo plakat, když mu bylo smutno. Je to můj pravý hrdina, hrdina s velkými slovy. Kdybych nebylo tak ukecané možná bych dosáhlo jeho moudrosti.

A nebo se teda mám zavrtat do podzemě? Podalfí vlastně. Nemůžu říkat země jako hlína, protože to je alfa s malým a. A ono to je jedno. Co po jméně? Stačí když pacičku namířím přesně pod nohy a zavelím "Tady, yarr, kapiráne, začnem kopat ten poklad, yarr!"

Takže pořád se vrtám ve své hloubce i nízkosti. Připadám si moc malinké. A bylo jsem hodné na starosti, krmím je a ony mi přerůstají přes hlavu ačkoliv to vypadá, že žádné nemám - třeba už mě ani nevidí, říkají si jó teď už jsem velká starost, můžu mít svoje vlastní starosti... Já rádo krmím zvířátka. Starost je takové zvíře, takže jí pohladím a bude klid.

Čímsi stalo se že moje myšlenky se odpoutávají od Alfy jako se pásek odpoutává od županu Hawkeyho Pierce... mám stejný župan! Ukážu na kameru... nosí ho Velvyslanec. Na mě je malý (není malých županů! pouze velkých van).

Pateticky, melancholicky čekám za použití cizích slov a připadám si jako absolutně opovrženíhodný a debilní filozof neschopný formulovat myšlenky a ony přetékají přetékají fuj je to! Píšu na Alfu a i když se mi kdesi daleko chce, já to nevidím, ani když vyjdu na zahrádku ani když poběžím na okraj ani když si budu popondavat stoličku abych vidělo další západ trojsluncí.

Pojím se s Jackem, Ianem, Jimem.

Ó jak trapné! Bariéry času přec nemohu překonati, jakpak to že kumunukujete že jsem tak smělý? Pomocí jakéžeto sondy? Sondy "věřím-na-reinkarnaci-duše"? Ale prosímvás...

Bojím se stínů budoucnosti. Buďto se upnu na tohle nebo na tohle, jenže všechno, na co se upnu, je pomíjející. Právě teď se podívám na kvítko květinky - už jí vidím překrytou stínem Bude, jak tleje hnije umře a vedle ní neroste druhá. Musím se naučit že tam, kde spadne strom, zapustí kořínky tři nové. Kdo mě to ale naučí?

A úplně nejhorší ze všeho je že když píšu, píšu tyhle zhovadilosti... a pak váhám s odmávnutím. Uklidňuje mě že už je málo těch, kdo to čtou, protože jsem nesvědomité a nečtu si ani po sobě, ani po ostatních. Bořím se radši do papíru. Voní víc, než by si kdo myslel/než si já samo myslím...

Výběr Divných Zpěvů Kosmických, č. 3; oddíl Proxima

Navedení: Cirrat a posléze TlusŤjoch (děkuji/úklona/potlesk/shnilé ovoce(?!?))

Provedení: Neplacené; Neplatné (máloplatné pro optimisty - optimální pro optoptimisty) - tudíž Nekvalitní

Vyvedení: Mírně z míry

Uvedení: Stručné, za bouřlivých ovací hvězdného prachu.

Ježíš odešel, přišel a odešel... a přišel?

Nepřišel.

Přišel Brian. Škoda, že Brian nebyl mesiáš ale jenom zlobivý chlapeček, který se snažil vyvrátit zlobivým následovníkům své mesiášství - je ale velice zvláštní, co Brian vyvolal v rezervované katolické společnosti: hotové hody (hody doprovody)! Cenzuroidní hon, hon "Ukřižujme toho Pythona ať už je to kdo je to!"

Velká sranda.

Přijde mi nesmyslné když někdo tvrdí: "Ježíš se nesmál." Naopak. Myslím, že mu všechno jen o kousíček malichernější přišlo tak vtipné, až si zválel roucho. A co není malicherné kromě lásky? Neznám Ježíše, to né, ani s ním nemohu promlouvat, ani nevím, jestli taky nebyl jenom zlobivý chlapec a mesiášství mu někdo omylem nepřisoudil... třeba se jenom rád smál, snažil se užívat života a do toho zdůrazňovat blízkost, city. Jak hezký příběh!

A jak by se asi díval na inkvizici, kterou nikdo nečeká? Smutně? Kroutil by hlavou? Hmm...

Velikonoce, to znamená Veliké Noce, jsou časem rozjímání. Ano - barevného! Protože nic by se nemělo brát příliš vážně, takže je fajn to obarevnit.

Takže si užijte rozjímání ať už jste věřící, egoisté (víra v sebe), láskyplní, hodní, chlupatí nebo usmívaví