Černá Lebka II.

6. srpna 2010 v 19:42 | Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri |  <3)
Na Alfa Centauri se někdo strašně baví když vymýšlí časy zveřejnění... Ono 42 se rádo vloudí všude. Část druhá. :)Malé chlupaté stvoření








Jemný klapot nohou o kamenné schodiště pořád dál zněl jako rytmický buben celým podzemím. Pochodeň osvítila všechna zákoutí, a všechny stíny působily hrozivě a mrtvolně. Schodiště vyústilo v nízký výklenek, kterým se postava přenesla do malé místnůstky. Skřípení kostí prozradilo, že místnost má majitele. Kostěná ruka zakrývajíc lebku před světlem pochodně byla od pavučin a prachu.
Kostlivec pomalu a se skřípavým zvukem našlapoval po podlaze, kosti klepaly o kámen. Jeho čelist pevně visela na svém místě a začala napodobovat mluvení ve chvíli, kdy se mrtvola přesunula do prostřed místnosti. Postava v červeném hábitu mlčky držela pochodeň.
"Chrmemmmmmm..." ozvalo se dunivě z kostlivých žeber. Nezvaný host sáhl do hluboké kapsy a vytáhl malou lahvičku. 'Poslední kapka...'
Tichou místnost naplnilo na několik nekonečných vteřin bublání a syčení. Kapka průzračné vody se vypařila a spolu s ní zuhelnatěla celá kostra. Prázdná lebka hleděla jako němý svědek z popela a její oči přípomínaly noční oblohu.'Křižovat se asi nebudu...'

Jestliže předtím zněly kroky jako dunivý buben, teď zněly jako utíkající muž. Prastaré zdi chodeb se otřásaly a zdivo se drolilo s každým úderem špičky nohy o kámen. Kapající smola zanechávala jasnou stopu návštěvy ze shora. Dlouhá chodba opět skončila schodištěm, a schody opět zvonily ve směsici zvuků. 'Nesmí to být daleko.'
Zapraskání kamene v užší chodbičce vystrašilo mrtvolu netopýra, která spadla na červený hábit a roztříštila se na staletý prach. Hustá pavučina vzplála jasným plamenem a louč jako meč prosekávala cestu dál. Chodba nebrala konce.
Jako by jiný kameník dělal tuhle zeď, změnila se náhle celá struktura chodby. Z ničeho nic vybíhala z oprýskané, starobylé a kamenné zdi zeď zcela nová mramorově bílá, s černými kameny posázenými na každém pátém kroku. Chodec nezměnil tempo kroku a jako by jeho nohy v těchto chodbách přesně znaly svůj směr.

Ohromný, kulatý sál, vytesaný snad ze všech mohyl a hrobů obyvatel hřbitovů, osvítila louč jen velmi málo. Vysoký, klenutý strop, dával pochybovat, že něco tak ohromného může neobjeveno ležet v podzemí po tak dlouhé věky. 'Konečně!'
'Všechny legendy byly ubohé. Jak zapálil jsem pochodeň po pochodni, celý sál svítil černým zbarvením zdí a obrazce na nich nesly podivný pocit. Mrazilo mne ve všech částech těla, když jsem spatřil rozevřené chřtány lebek, letící černou šipku či plamenný oheň sršící z očí hrobníka. Ještě nikdy jsem neviděl něco takového, a vyvolalo to ve mě vzpouru mých vlastních citů. Na podlaze namalované ornamenty perfetkně odpovídaly jeden druhému. Kostěný prst směřoval přímo k prosteřdku kobky. Přistoupil jsem tedy k hlavnímu poslání.'
Rudě oděná postava přistoupila ke kamennému hrobu uprostřed sálu a sňala si kápi. Vrásčitý, starý muž, jemuž na očích byl vidět strach, zalapal po dechu a vztáhl ruce na víko. Šoupavý hluk jako by ukrýval celý lidský život i smrt v jednom prostém zvuku. Když stará ruka nemohoucně odsunula celé víko, muž se zahleděl dovnitř. Po jeho obličeji přešel výraz hrůzy. To, co tam spatřil, si nedokázal vysvětlit.

"Přišels, abys našel odpověď na všechno, mágu. Nenašels odpověď na nic. Přišels, abys uměl poručit životu a ovládnout i smrt. A přitom smrt ovládla tebe." Muž upadl do bezvědomí. Myslel si, že když vnímal hlas, žije, a probudí se ze zlého sna. Místo toho uviděl temnotu. Cítil, jak jeho duch letí prázdnem. Pak už necítil nic. Poslední vzdech. Černá lebka vysála jeho duši.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kira Seigi Kira Seigi | Web | 6. srpna 2010 v 21:18 | Reagovat

Píšeš velmi dobře :)
Moc se mi to líbí :)

2 Cirrat Cirrat | Web | 6. srpna 2010 v 21:59 | Reagovat

roztříštěná mrtvola netopýra je moc pěkný obraz :-)

3 poetiza poetiza | Web | 7. srpna 2010 v 8:08 | Reagovat

Je to takové jemňoučké, dobré.

4 Fantaghira Fantaghira | Web | 21. prosince 2010 v 7:55 | Reagovat

Z částečného zoufalství nad žádnými novými články ti projíždím archiv. Mám podezření, že tohle mě minulo, protože jsem byla na dovolené. Je to úžasné, jen mě mrzí, že to nečtu tak ve dvě ráno za bouřky. To bych se možná i bála :-) :-D

5 Terka Terka | Web | 3. května 2011 v 20:58 | Reagovat

Děsivý konec... Skvělá povídka, četla jsem jí jedním dechem, jen tak dál. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.