Moře Čaje; část třetí

18. srpna 2010 v 21:58 | Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri |  <3)
Další, v pořadí již třetí část povídky :-) Jsem moc rád, že se vám to zatím tolik líbilo a že se rádi začtete, díky. Je to fajn míti své první čtenáře.
Předchozí části: Moře Čaje I.; Moře Čaje II.
Pro zapomnětlivé a ty, co si rádi ve stručnosti připomenou děj předchozí - Tavek se po noční můře vydal za jakousi doktorkou Lenstromovou do jejího domku ve městečku. Děj skončil tehdy, kdy Tavek vchází dovnitř a odvíjí se až po chvíli...


 "Mohu vám nabídnout čaj?"
"Co prosím? Ach ano, čaj... Dobře. Děkuju," řekl Tavek a vzhlédl od časopisu.
"Je tam alespoň něco zajímavého?" zeptala se doktorka, zatímco cinkla konvicí o šálek a nalévala černý čaj, kterým celá místnost a i celý byt voněl. Bylo mu příjemně: V pohodlém křesle se sedělo skutečně dobře a doktorka Lenstromová neměla špatný vkus. Tmavě hnědý stůl a stará, sehnutá lampa dělaly z pokoje útulnou pracovnu.
"No, abych pravdu řekl," odložil časopis Tavek, "moc zajímavých věcí tam nepíšou, paní doktorko..." Napil se čaje. Psycholožka už se chystala ke své práci a posadila se naproti Tavekovi do druhého, světlejšího křesla. "Máte výborný čaj."
"Ano, děkuji." Vzala do ruky propisku a malý zápisníček, který ležel na stole. "Takže, pane Taveku... Nejdříve mi řeknete něco málo o sobě, co vy na to?"
"Dobře." Tavek položil šálek a zamyslel se. "Narodil jsem se někdy kolem roku 1969, přesné datum neznám, doufám, že to nevadí."
"Ne. Pokračujte."
"Můj otec byl strážce majáku, stejně jako jeho otec. Za druhé světové války pomáhal ještě jako kluk mému dědečkovi rozsvěcet a zhasínat, i když kolem do moře padaly bomby a nedaleko ostrova dokonce plul německý křižník... Otec o tom hrozně rád vyprávěl. Matka zemřela při porodu, nikdy jsem jí neviděl... Jenom na fotce. Měla dlouhé, černé vlasy."
Doktorka vzhlédla od notesu: "Dobrá. Pane Taveku, teď mluvte prosím o sobě, potřebuji vyšetřit vás, jestli mi rozumíte..." Usmála se a pokračovala v zapisování.
"Pardon... No, dělám už strážce dost dlouho, vlastně jsem nikdy ani nic jiného nezkoušel, jenom jednou... To jsem pomáhal lovit ryby, ale na tom nesejde, to vás určitě nezajímá..."
"Právěže zajímá, pane Taveku..."
"Pomáhal jsem lovit ryby jednomu místnímu rybáři, co má takovou malou loďku. Říká se mu asi Vousáč nebo tak nějak... Docela mu vadilo, že neumím, jako ostatně neumím i dodnes, plavat. Je to už dávno, nevím, jestli ještě vůbec žije, ale vyjeli jsme si spolu na moře a já ulovil dva a půl metru velkej kousek. Netuším, co to bylo za rybu - už si vzpomínám jenom na délku."
Pero rychle přejíždějící po papíře se na okamžik zastavilo. "Pane Taveku?"
"Ano?"
"Mohu se vás zeptat, proč jste přišel, a s čím vám mohu pomoci? Klidně se před tím napijte čaje, jak jen chcete." Doktorka se znovu usmála a nalila čaj i sobě.
Napil se, a jak dopadl šálek na desku stolu, začal mluvit.
"Mám takový sen, paní doktorko... Vrací se ke mně. Většinou každou noc, už tři roky se pořád vrací a já... Já se vzbudím s pocitem, že jsem hluboko pod hladinou, sám - topící se oběť v sevření vln. Netuším, proč takový sen mám - a nechci to vědět. Chtěl bych vědět, jak se toho snu co nejrychleji zbavit."
"Můžete ho prosím popsat? Jakýkoliv detail, zvládnete to?"
"Myslím, že ano... Zdál se mi i dnes v noci."

Konvice znovu cinkla o šálek. Znovu vůně tekoucího čaje zaplavila místnost. A stejně jako čtyřikrát před tím, Tavek se napil a jakmile odložil hrnek, pokračoval v mluvení.
"...a tam, když dorazím na ten ostrov... Tam na mě čeká maják. Jako kdyby tam stál jenom kvůli mně, čekal na můj osamělý příjezd... Netuším, proč mám ten pocit. A pak mám strach - silný, strašlivý strach, že uvnitř někdo je: a to i přesto, že ten maják je totožný s tím, ve kterém žiji. Popadnu klepadlo... Má tvar kotvy - a přesně takovou i tíhu. Zabuším, silně, jako bych chtěl dveře rozrazit...
Moje ruka se třese, ale já po přesvědčení se, že nikdo není uvnitř, popadnu kliku. Pootevřu jenom malinko ty velké dveře, protože se stále bojím. Nahlédnu dovnitř. Je tam dlouhá, šedivě studená chodba... Vklouznu. Rychle se potácím tím tunelem až na konec, kde mě čekají další dveře. Tady jako by strach už pominul - neváhám, vcházím dovnitř. A tam to všechno poznávám...
Můj starý, dřevěný šuplík. Vyhasínající krb s posledními, popelavými ulíky uvnitř... A to křeslo, paní Lenstromová... Tokřeslo. Je to ono... Je to určitě moje staré, rozežrané křeslo, ty cáry látky jak z něj visí dolů a bílý povlak dává najevo jeho sešlost a jeho vzpomínky na mořskou sůl... Já... Netuším, co tam dělá můj maják, doktorko, ale bojím se. Protože..."
Odmlčel se.
"Protože co, pane Taveku?"
Zadíval se ven na oblohu. Slunce už zapadalo za útesy.
"Řekněte mi to, pane Taveku."
"Nemohu... Musím jít spát, už toho mám dneska dost... Zítra přijdu, paní Lenstromová. Doufám, že budete mít čas, tak jako dneska. Děkuji..."
"Pane Taveku..." Doktorka se svraštěným obočím vypadala zamyšleně. Přesto se pousmála. "Já mám času dost. Jsem tady pro vás, vzpomínáte? Přijdťe zítra." Zabouchla notes a podala mu pravou ruku. "Těšilo mne."
Tavek si s ní potřásl a také se pousmál. "Máte skutečně výtečný čaj," řekl nakonec, když odcházel. "A... No, ehm... Ještě jedna věc..."
"Ano?"
"Kde tady máte toaletu?"
Čtenář
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 18. srpna 2010 v 22:52 | Reagovat

Čte se to příjemně, je to vábné jako čaj doktorky Lenstormové ...

2 Sikar Sikar | Web | 19. srpna 2010 v 0:18 | Reagovat

Ten čaj bude ještě něčím důležitý. A začíná to být správné psycho...
Komplimenty ode mě se vyskytly už u přdešlých částí, takže.... a dáááál?

3 Sayuri Sayuri | Web | 19. srpna 2010 v 0:21 | Reagovat

Nemůžu se dočkat příští části! Proč se Tavek bojí? Proč, proč? Aaaa, otevřené konce jsou nejlepší, každý si potom může pokračovat a utvářet si svůj vlastní děj. Nádhera! :)

4 Sayuri Sayuri | Web | 19. srpna 2010 v 1:06 | Reagovat

Přeji dobrou noc a hezké sny na Alfa Centauri. :)

5 pavel pavel | Web | 19. srpna 2010 v 2:03 | Reagovat

taky už nechci opakovat chválu abys nezpyšněl :-D
jdu spát a možná ti ušetřím i práci a vysním si další pokračování :-P

6 pavel pavel | Web | 19. srpna 2010 v 2:15 | Reagovat

taky bys u mne našel něco na čtení, třeba tady: http://kreperat.blog.cz/0902/zkoumani-jedne-fotografie
dobrou noc :-)

7 Sikar Sikar | Web | 19. srpna 2010 v 11:11 | Reagovat

Ještě než uteču v dál. Stvoření, mám jen jednu připomínku. Povídky jsou povídky a pikošky jsou pikošky. Roura je pikoška! (viz má reakce na tebe u mě)

8 Alessandra Alessandra | Web | 19. srpna 2010 v 19:30 | Reagovat

Hezké :-D Další! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.