Mantrou Hlubokou Vrním

12. května 2011 v 14:39 | Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri |  B:-))
Návrat můj po třech dnech rozjímání a studování ošklivého, zbytečného předmětu není triumfální, ale možná trochu posmutnělý. Ale přesto nakonec usměvavý :) Na začátek vám ale musím vylít trochu oné špíny, aby se vsákla ve všeobecném davu, protože tak jedině se jí mohu zbavit.

I malá stvoření totiž někdy dostanou výboj smutku - od koho jiného, než od lidí? Nerozumím a kroutím svou hlavičkou sem a tam. Není důležité, o koho konkrétně se jedná, ani jak se provinil vůči mé duši, ale pozastavuji se nad ním a lituji.
Netrpím možná ani tak svým zakopnutím o nastavenou nohu někoho jiného, kterou způsobuje čirá, nezdravá škodolibost, možná až nenávist. Trpím svou lítostí nad tou bytostí, která se nikam neposouvá - nesměřuje. Její vnitřní děsivost spočívá v nenávidění něčeho, někoho - čehokoliv: může pramenit i z něčeho opodstatnitelného, kdo ví? Ale ta zloba není omluvitelná. Žádná není. Vím, že jsem se setkalo s pohledem opovržení a v očích byl kal předsudků smísených s prohnilostí. Možná, že dotyčná duše už dlouho stojí na místě bez posunutí - příliš dlouho? Jak říká malý princ:
Když jde člověk stále rovně, daleko nedojde.



U tohoto neposunu je to daleko horší a mě je strašně, příšerně líto, že se onen člověk neposune, nepřeskočí svou nenávist, neodloží ji do šuplíku a nevytasí z něj zaprášenou laskavost.
Prochází mnou onen pocit a já se cítím možná až příliš soucitné, ale je to upřímný cit a já nevím, co si s ním počít. A tak vám o něm vyprávím, popisuji ho v jeho záhybech a zákrutech... A vy můžete naslouchat mému trápení a společně ho odvaneme v dál! Protože si vždycky příliš pozdě ale ne tak pozdě, aby to nepomohlo, uvědomím:
Vše je pomíjivé.

Svět se mění. Všechno se mění, vesmír se mění! Právě teď, jak čtete, jak lusknu tlapkou, se narodí jeden Orioňan, další sní nezávadně nekalorickou čokoládu a na Zemi se přiřítí s pozdravem asteroid velikosti plísňového sýra.
A co kdybychom tuto buddhistickou charakteristiku ještě rozšířili? Úsměv je to, co přetrvá. :)



Mávám na tebe - Člověče, který nevíš,
abys začal tušit,
kam se kráčet má,
že u lásky není proč
a u nenávisti "Proč?" je.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Krabička Krabička | Web | 12. května 2011 v 14:50 | Reagovat

s davem trápení odvívám! ;))

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 12. května 2011 v 14:56 | Reagovat

Vše není pomíjivé.
Včera prý byl znovu objeven druh kakaovníku, který dává to nejskvělejší kakao na čekuládu.

Něco podobného s tou přímou cestou se tvrdí i ve filmu "Stalker" od Starkovského.

3 Sikar Sikar | 12. května 2011 v 14:58 | Reagovat

K boji proti špatným pocitům poskytnu svůj mezihvězdný křižník se zbraněmi hromadného pobavení nabíjenými mononukleárními chechtony.

4 Fantaghira Fantaghira | Web | 12. května 2011 v 15:07 | Reagovat

Nám se dneska s kamarádkou podařilo rozčílit laboranta, když jsme omylem rozlily vodu a ta se dostala až k nějakým jeho "drahocenným" krabicím. Div, že nás nezabil pohledem. Stejně byl naštvaný jen kvůli tomu, že taky jednou *musel* něco udělat.
Ale to nechci říct, chtěla jsem říct, že na světě jsou lidé, kteří občas k naštvání ani nepotřebují důvod. Zlost je jediná emoce, kterou dobře znají, tak si jí hledí a na ostatní zapomínají. A ano, jejich duše nejspíš stojí na jednom místě příliš dlouho a oni proto nejsou schopní vzít věci s nadhledem.
A jako jejich protipól tu jsou ti, co si dokáží udělat legraci takřka ze všeho. A i když si to ti zlostní dozajista nemyslí, právě ti Smíškové (a Pipinové) jsou důležití, protože jejich smysl pro humor zabraňuje lidem, aby se pozabíjeli navzájem.
Keep smiling :-)

5 Mami Mami | Web | 12. května 2011 v 15:15 | Reagovat

Nesmutni, my tě máme rádi.

Takových lidí je na světě víc, mají duši zatpklou samu do sebe a mozek s omezenou kapacitou, který když dosáhl naplnění zamrzl a není již schopen nadhledu.

6 Mami Mami | Web | 12. května 2011 v 15:24 | Reagovat

[2]: Děti nikdy nechodí přímo.

7 Sikar Sikar | 12. května 2011 v 15:31 | Reagovat

[2]: Stalker! Poté, co jsem četl předlohu "Piknin u cesty", dost toužím ten film vidět.

8 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 12. května 2011 v 15:36 | Reagovat

[1]: Fíí! :-)

[2]: Kakao je věčné?
Pod kakaovníkem besedovati by se dalo o tom dozajista lépe...

[3]: :-D Takovou pomoc přijímám, leč já už se chechtám i na konci článku, vida? :D

[4]: Smíškové jsou důležití. Takže jsem usmívající se, snivý sníšek, že? :-D Viď, že ano! A ještě že nepatřím mezi lidstvo a jenom se tam vtírám :-D

[5]: Nesmutním :-) Jsem moc rádo, že to vidí i ostatní. A tady na blogu mohu směle prohlásit, že lidé stojící na místě obejdu obloukem a i jich je tu pomálu.
[6]: Přesně tak. Myslím si to také. I když je tvoje věta krátká a možná zavádějící, jdoucí šejdrem, mám stejný názor a proto jsem věčným dítětem - nic není tak složité, jaké si to dělají lidé a kdyby mi někdo řekl "jděte rovně pane stvoření!", poskočím si na místě a obejdu ho kolem do kola abych si ho prohlédlo ze všech stran osobnosti.

9 Mami Mami | Web | 12. května 2011 v 15:42 | Reagovat

[8]: :-)

Já to myslím tak, jak jsem to kdysi napsala ve svém článku do Deníku dvojčat: "Děkuji svým dětem, za příležitost prožívat dětství naplno ještě jednou, objevovat dávno zapomenuté. Děkuji za znovunalezení prožitku v přítomnosti, ne v minulosti či budoucnosti jak my dospělí žijeme. Plánujeme, hodnotíme, těšíme se, vzpomínáme a skutečný život nám protéká mezi prsty. Řítíme se z bodu A do bodu B a cesta nás jen zdržuje. Děti cestou nenasytně hltají všechny nové zážitky, vědomosti, poznatky. Hltám s nimi a je mi krásně!"

10 Fantaghira Fantaghira | Web | 12. května 2011 v 18:50 | Reagovat

[8]: Ty jsi malé chlupaté snivé usmívající se stvoření. A přesně tak to má být! :-)

11 Jenny Jenny | Web | 12. května 2011 v 19:02 | Reagovat

Líbí se mi citát, který je napsaný na zvonici v naší vesnici - Všechno pomine, nic nepomine. Když jsem byla malá tak jsem se to hrozně snažila pochopit. A je tam taky citát - Hodina za hodinou bije, každá ti ublíží, poslední odbije. Ten už se mi toliko nelíbí, ale tak, pro úplnost :)

Vše je pomíjivé, jen něčemu to trvá déle, něčemu krátce. Samotné se mi to připomnělo, že člověk má vážit každého dne, každé sekundy. Jsou to taková klišé, ale pravdivá.

Ale i když něco pomine, tak nás to nějako ovlivní. Třeba zjistíš, jakým směrem tě ta osoba měla posunout, co ti měla do života dát, stejně jako já.

12 Opti-Mystique Opti-Mystique | E-mail | Web | 12. května 2011 v 19:07 | Reagovat

Litujme tu osobu společně. Někdy je lepší se posunout dopředu (nebo i dozadu) než ztvrdnout na jednom místě...

A titulkem článku jsi mi úplně připomenulo jednu hodinu ZSV (základy společenských věd), učili jsme se "mantru" od Hare Krišna... šílená věc, vymývá mozky...

13 Vysmátá Vysmátá | Web | 12. května 2011 v 19:16 | Reagovat

Jako bys mi mluvilo z duše... Věčně slýchám: já to tak nensášim/já ho tak nesnášim. Pořád samé stížnosti, nenávist a zloba-cožpak se všude nedá najít něco krásného?

14 Naďa Naďa | Web | 12. května 2011 v 19:39 | Reagovat

Nevím o co jde, když jsi nám to nesdělil, ale mohlo jít třeba o člověka nešťastného, u kterého tím pádem došlo k nastartování zlobných manýrů. Možná to tak zle nemyslel.

15 Tril Tril | Web | 12. května 2011 v 21:42 | Reagovat

Ale no tak. Můj oblíbený citát: "Někteří lidé se zavírají do své věže z voloviny." - J. R. Pick :-D

16 Jasmen Magic Hale Jasmen Magic Hale | Web | 13. května 2011 v 10:21 | Reagovat

[15]:moc pěkný citát,
malé chlupaté stvoření, nic si z toho nedělej, můžeš být rádo, jestli jsi potkalo jen jednoho takového člověka, žes potkalo jen jednoho, u mamky v práci jich je víc, a lidé kteří takoví nebyli, tak jse už nechali taky ovlivnit, pořád jí říkám- obrň se úsměvem, a dělej jakoby nic ;-)  :-D  :-P  :-D  :-)

17 Janinka Janinka | Web | 13. května 2011 v 11:50 | Reagovat

Milé Malé, hoď si packy na stůl a nic si z toho nedělej. Čím budeš starší, tím více takových divných nemilých stvoření potkáš. Záleží jen na tobě, jak moc si to vezmeš k srdci, ale upřímně, raději bych to házela za hlavu, každý takovýhle nervík je hřebíčkem do rakve. Fakt.

18 Melody Melody | Web | 13. května 2011 v 13:50 | Reagovat

Líbí se mi, že takové malé stvoření je tak vyrovnané a jen tak něco ho nerozhodí. Krásně se vypořádáváš s věcmi...mmm...Melody by chtěla být jako Ty. Asi se odstěhuju na tvou planetku! Alfa Centauri je rozhodně lepší než nějaká fádní Země plná pitomců:)

19 Victoria Victoria | Web | 13. května 2011 v 19:31 | Reagovat

Ách, v určitých věcech jsem prostě zatvrzelý pesimista a musím ti závidět tvou povahu. Stejně tak Vysmáté, jejíž optimismus mi často pomáhá, když mám pocit, že na mě svět zanevřel:) ono totiž někdy víc pomůže: "Přestaň brečet, nic se přece neděje, svět je krásnej i když tě támhle ti dva zrovna nemají v lásce," než klasické, "neboj, bude líp, vždycky bude líp" :) a drahé Stvořeníčko, musím se tě s velikým zájmem zeptat: Sledujete a baví vás u vás na drahé planetce hokej?:)

20 ichos ichos | Web | 13. května 2011 v 20:05 | Reagovat

Já jsem trochu smutná dnes - ať už za to může pátek 13. nebo cokoli jiného. Kvůli škole sedím doma a přece bych potřebovala kamarády, aby tomu mému úsměvu trochu pomohli ;-) a teď si mu pomohlo i Ty. Nenávist nikomu neprospěje, svatá pravda, díky, že o tom píšeš, člověk si to pak o to více uvědomí.

21 Shav Shav | Web | 13. května 2011 v 20:31 | Reagovat

obdivuji Tě, že pouze vrníš, člověk mé povahy, tedy jedinec poněkud více impulzivní by už hromově vrčel.
Nenávist, ta rozhodně tou svojí rukou-škrábavkou s drápy ostrými a neostříhanými na duši nepohladí, spíše na ní zanechá jizvy a špínu z nehtů..Ovšem, polemika o nenávisti, ať už o nějaké nenávisti explozivní, či impulzivní, tu ponecháme jiným..

22 Vendy Vendy | Web | 14. května 2011 v 19:03 | Reagovat

[7]: Některé knihy jdou těžko zfilmovat, kupodivu. Stalkera jsem neviděla, takže nemůžu porovnávat, ale Den trifidů např. jsem viděla třetí verzi a jen jedna je přijatelná.

23 Vendy Vendy | Web | 14. května 2011 v 19:05 | Reagovat

K dnešní mantro-úvaze: špatné dny máme asi všichni (taky jsem před několika dny měla neradostný článek o neradostných náladách a dnech). Myslím, že dnes už je ti daleko líp, nevím, co se stalo, ale ten člověk třeba měl vztek, nebo velké starosti a potřeboval to nějak vyventilovat. Bohužel, většinou to při těch ventilacích odskáčou ti, co se zrovna vyskytují nejblíž...
Nebo je to pozemšťan, permanentně naštvaný a rozhodnutý otrávit zbytek pozemských dní každému, kdo mu přijde do cesty??? :-?  8-O

24 ratuska ratuska | Web | 15. května 2011 v 12:49 | Reagovat

Malý princ má vždycky pravdu :-).

25 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 15. května 2011 v 20:26 | Reagovat

Jste všichni nesmírně inspirativní lidé.
Potýkat se ale s nenávistí musíme každý po svém. Já volím úsměv! :-) Široký tak akorát, jako nejširší obětí pro všechny oběti. Mám vás rádo, moji návštěvníci. Je totiž hrozně krásné vidět, že vy mě také :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.