Naartjie; část první

4. května 2011 v 15:13 | Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri |  <3)
Tak tedy spěchám s povídkou! Nenecháte se snad odradit - vy, kteří jste mě přemuvili abych jí sem dalo - možná trochu zmateným začátkem a pokud si chcete počkat na celou povídku, v pátek zveřejním poslední, třetí díl. Mám velký strach, že se vám nebude líbit nebo že ji nepřečtete, nedočtete, co já vím... ale kritiky se nebojím, protože přijímat jí je lehčí než se o ní obávat. Neustále doufám ve své nasycení netradičnem a po temném Moři Čaje tedy předkládám barevné Naartjie, nezařaditelný útvar malochlupatý...



Před unaveným sluncem, které se koulelo stejně opačnou rychlostí jako spěchali lidé z práce ke svým obyčejným životům, se mi vždycky poodhalila jedna duše. Tóny saxofonu už mě přilákaly někdy před rokem na to místo, které se nemění - je tam, prostě je: neměnné a jistojisté. A já se domníval, že se tam z obrubníku resonance jazzu budou ozývat ještě dlouho po smrti světa. Znal jsem ho, ale nikdy ne tak dobře, jak jsem si myslel nebo jak bych chtěl.

Ale jedno jsem věděl jistě: miloval mandarinky. Nejen, že je bezbožně uctíval tím, jak je aranžoval ve velkých mísách všude kolem na rohu, kde hrál, ale když je jedl... vypadal jako velekněz. Seděl, se svými - velkými, ale na černocha úzkými - rameny dole, až se lokty opíral o kolena a takhle prohnutý držel v narůžovělých prstech zářící plod - hostii. Jemně a soustředeně loupal. Loupal tak pomalu, jak to jenom nespěchající hudebník dokáže; zdálo se, že až doloupe tu mandarinku, zalomí se všechna světla neonů kolem o záři odkrytého. A pak, stejně tak jemně a rozvážně, vsunul jeden měsíček do úst a obří rty tančily jako dvě tlusté afričanky do loudavého rytmu žvýkání.
Vždycky jsem se na něj díval a on se usmál, odhalil zoranžovělé zuby plné třásní z onoho ovoce a pak mlaskl tím nejhlasitějším, nejsladším mlaskem.
Kdyby mně nebo vám podal ruku stejně, jako některým z přihlížejících (kteří mu tak vyjadřovali obdiv za odehrané sólo), vsadím se, že by vám ještě týden voněla tím citrusovým aroma. A taky se tahle vůně linula z jeho klapek na saxíku, co z klapek - i z tuby, z jeho dechu, odevšad!
Stejně tak voněl i ten den, kdy jsem tam přišel - nevím pokolikáté, takové věci počítají jenom otravní byznysmeni - a poslouchal a díval se, jak mu do klobouku zapadá slunce. Dohrál, sklidil potlesk několika málo lidí, kteří mu vhodili dollar nebo dva a klobouk si po vyklepnutí nasadil. Odložil saxík do něčím potřísněného pouzdra a já se ho ten den zeptal na to, co mi najednou nevím proč proletělo hlavou: "Od čeho je to pouzdro špinavý?"
Z jedné ze tří mís, které měl rozestavěné kolem svého místa a byly až po okraj naplněné mandarinkami, jak jsem už zmínil; jednu vytáhl, vyleštil o sako a prohlížel si ji, zatímco plouživě mluvil: "No, v podstatě a jednoduše... Od mý krve."
"Tvojí krve?" Docela mě to vyděsilo.
"Jasně," řekl, jako by se jednalo o jahodový džem, který zakoupíte vždycky, když vyteče a pak v něm namáčíte vzpomínky - a ukázal zuby v obrovském úsměvu. A pak načnul rituál pojídání své modly. "Dává mi to naději, víš?" ještě dodal.

Moc jsem to tehdy nechápal, ale dneska už to chápu zcela a neochvějně si myslím, že vložit naději do věci je špatné - protože naději nelze ztratit jen tak, jako deštník. Stejně tak se ale hodí proti dešti. Abych pokračoval... onen neuvěřitelný afroamerický saxofonista se jmenoval Fresco. Jeho černošští bráchové na něj ale přátelsky nepokřikovali jinak než "Mandaríne!" a já mu tak začal říkat taky - možná proto, že si mě ze zvláštního důvodu oblíbil. Nebyl jsem nijak extra zvláštní, ale jednou mi řekl něco, na co nikdy nezapomenu: "Tebe si vždycky všimnu, když foukám. Směješ se, kdy bys měl a máš smutek vrytej do tváře, kdy bys měl. Mý tóny ti něco dávaj."
Vracel jsem se vždycky z nákupu a neopomenul mu koupit několik mandarinek na příští den; většinou je ale snědl hned po hraní - jak on říkal: "foukání". Dny ubíhaly, já se s ním spřátelil a krev na pouzdře bledla a bledla.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Peťa Peťa | Web | 4. května 2011 v 15:33 | Reagovat

Ke konci mě zarazilo pár chyb, tak jen upozorňuji, žádná buzerace já je dělám taky.

Jinak až ke konci jsem to opravdu moc nechápala a nevěděla jsem, že čem vlastně píšeš. Je to dost zmatené až na konci jsem vlastně tak nějak došla k tomu, o čem to je. Možná jsem natvrdlá, kdo ví. =D

2 Fantaghira Fantaghira | Web | 4. května 2011 v 15:47 | Reagovat

Páni. Jako bych ho slyšela. Jako bych tě viděla, jak tam stojíš a posloucháš. Má to úžasnou atmosféru, takovou poklidnou, pohodovou, ale ke konci i trochu tajemnou.
Napjatě čekám na další část :-)

3 Ozzro Ozzro | Web | 4. května 2011 v 15:56 | Reagovat

Tohle mi připomíná stylem psaní Šabacha. Výborný je smysl pro detail, saxík a mandarinky, prostě je to dobrý.

4 agrrr agrrr | Web | 4. května 2011 v 16:03 | Reagovat

To jsem z toho jelen....
Ale umíš krásně popsat atmosféru, človíček-plamínek/stvoření to vidí úplně před sebou. Už se těším na další část, abych věděla co se to teda děje a hlavně dít bude :-D

5 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 4. května 2011 v 16:09 | Reagovat

[1]: Ojoj, kde chyby, kde? Já je tam nemohu najít! Prozraď, to je prokletí pisálka, že ani po desátém načtení nenalezne kýženou chybu...

Jinak jsem rádo, že jste někteří zmatení :-D Protože jsem to naprosto čekalo. O to víc mě zase potěší nezmatenci a napjatí vyčkávači!

[3]: Jak já nerado když někdo připomíná někoho, ojoj...

6 Ivane May Poky - Viva Ivane May Poky - Viva | E-mail | Web | 4. května 2011 v 16:19 | Reagovat

Ahoj, mohla by si prosím pozrieť na moju stránku a hlasovať tu: http://vivafun.blog.cz/1105/fotky-kvetov-z-roku-2008-az-2010-prve-tri-naj , o naj obrázok - fotku! Veľmi pekne ti ďakujem. Prosím neber to ako reklamu len chcem zistiť ktorá fotka je NAJ!

Máš nádherný desing :-D Moc krásny. Odkiaľ ho máš? To si robila ty?

7 Peťa Peťa | Web | 4. května 2011 v 16:31 | Reagovat

"Tebe si vždycky všimnu, když foukám. Směješ se, kdybys měl a máš smutek vrytej do tváře, kdybys měl. Mý%í (To nevím, nelíbí se mi tam ani jedno, jestli je to od mě, já nevím, zas tak dobrej češtinář nejsem. =D) tóny ti něco dávaj."

8 Peťa Peťa | Web | 4. května 2011 v 16:32 | Reagovat

[7]: Tak tam bude mý, teď jsem na to koukala.. =D překvapení, jinak to kdybys no, tak máš mezeru.. tak sorrky, za alarmování chyb. =D

9 brook brook | Web | 4. května 2011 v 17:02 | Reagovat

mě to tak zmatené nepřišlo.. je vidět, že sis s tím pohrálo. A pokud ne a je to psané na poprvé - pak klobouk dolů :D
jen mě zarazila ta poslední přímá řeč. Úplně jsem ji nepochopila..  Myslím, že tam máš špatně čárky.. A nesedí mi - a máš smutek vyrytej do tváře, kdy bys měl.. Když už je to používáno v tomto tvaru, mělo by tam myslím být použito ´kdy bys měl mít´.

10 Ta Obyčejná Ta Obyčejná | Web | 4. května 2011 v 17:08 | Reagovat

Působivé. Atmosféru si vážně vyjádřili skvěle ;)

11 Naďa Naďa | Web | 4. května 2011 v 17:27 | Reagovat

Já počkám na pátek ...

12 imagi imagi | 4. května 2011 v 17:27 | Reagovat

A co ti tu mám kritizovat? Nen, není to perfektní, ale mě by se to ani nelíbilo, kdyby to takové bylo, jen ať to zůstane tak jak to je. Je to krásné a s člověkem to pohne od konečku prstů až po slzové žlázy v oku. Snad jen jednu výtku - příště at je to delší :) Potřebuji víc písmenek do svého nenasytného srdce.

13 Paní Yasuo Paní Yasuo | Web | 4. května 2011 v 17:39 | Reagovat

Čtivé, hezké a správně chlupatomalé. :-)

A děkuji.

14 KadetJaina KadetJaina | Web | 4. května 2011 v 17:50 | Reagovat

Zvláštní, jsem zvedavá, kam to povede :). Máš svůj styl, stvořeníčko. Kruciš, dostala jsem chuť na mandarinku :-D

15 Jenny Jenny | Web | 4. května 2011 v 18:45 | Reagovat

Cítím mandarinky. Ale vážně!
Tvá díla by měli číst slepým, aby skutečně ucítili, jak vypadají mandarinky, saxofon i sám Mandarín.

16 Le fille Ash Le fille Ash | E-mail | Web | 4. května 2011 v 19:15 | Reagovat

Já hledím na celek... chyby dělám také moc, moc ráda :D (k prvnímu komentáři)
a jako celek tedy... krásné. Dobře se mi to četlo a už teď se strašně těším na další díl! :-) Nic víc nemohu říci, nemám slov :-)

17 Mami Mami | Web | 4. května 2011 v 20:30 | Reagovat

Vtáhlo mě to do děje...Zajímavé, neotřelé s vyjímečně vykreslenou atmosférou.

Jen mě ruší slovo "krev" (asi díky minulému tématu týdne).

Víš ty co, malé chlupaté, jeden můj dávný přítel jedl velmi často pomeranče, po každém tréninku oloupal nejméně dva a opravdu vše kolem něho zvláštně vonělo.

18 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 4. května 2011 v 20:44 | Reagovat

Skvělé, mistře Mandaríne.

19 Vysmátá Vysmátá | Web | 4. května 2011 v 21:56 | Reagovat

Jsem fascinovaná a velmi mě zajímá co bude dál :-D rychle další :-D rozpovídám se až tu budou všechny tři díly :D

20 Vendy Vendy | Web | 4. května 2011 v 23:21 | Reagovat

K povídce samotné - jsem zvědava na pokračování a závěr, máš dobrý styl a zajímavé obraty ("a poslouchal a díval se, jak mu do klobouku zapadá slunce."
Nebo "A pak, stejně tak jemně a rozvážně, vsunul jeden měsíček do úst a obří rty tančily jako dvě tlusté afričanky do loudavého rytmu žvýkání.")Zajímavý příměr. Originální!
(Připadá mi, jako bys onoho saxofonistu skutečně znal...)
Ty "chyby" jsem nějak nebrala v úvahu, protože se tu mluví hovorovou řečí, zdá se mi, a tam se nějaká spisovnost neřeší... takže, nevím, jestli je to chyba, nebo je to schválně.

21 ratuska ratuska | Web | 4. května 2011 v 23:30 | Reagovat

Mám chuť na mandarinku a těším se na pokračování.

22 Dubious cat Dubious cat | Web | 5. května 2011 v 3:33 | Reagovat

mňau, mňau! To se ti moooooc povedlo ,líbí se mi ty detaily, ta myšlenka.. je to moc čtivé! těším sena pokračování!:)

23 Victoria Victoria | Web | 5. května 2011 v 11:40 | Reagovat

Chápu tvé obavy, že by někdo nedočetl článek do konce, ty mám vždy také - ale tvou povídku jsem přečetla jedním dechem!:) Miluju jazz, tudíž mi je saxík velmi oblíbeným, taky jsem si ho patřičně vychutnala, možná více i než ty mandarinky, na které mám mimochodem taky teď chuť!:D a samozřejmě se těším na pokračování:) (ještě aby ne, že:D)

24 alma-nacida alma-nacida | Web | 5. května 2011 v 14:48 | Reagovat

Atmosféra z toho dýchá, představy se rojí, tím jsem opravdu nadšená a trocha temna v pozadí příběhu zvyšuje dramatičnost, tady máš 12 bodů z 10. :-) Malý detail k interpunkci: Každé sloveso v jiném tvaru než infinitivu by mělo být odděleno čárkou, např.:" Před unaveným sluncem, které se koulelo stejně opačnou rychlostí ČÁRKA jako spěchali lidé z práce ke svým obyčejným životům, se mi vždycky poodhalila jedna duše." Pak je ještě možno se na interpunkci vykašlat zcela, ale je to na úkor srozumitelnosti, aspoň podle mého názoru. Jináč jsem nenašla žádné chyby, nspisovná řeč se mi líbí, je to mnohem autentičtější než nuceně spisovná. Těším se na pokračování, tajemství poodhalování! Drž se! Nejlíp pera!

25 Memorin Memorin | E-mail | Web | 5. května 2011 v 22:57 | Reagovat

outý jo, tak tohle se opravdu těším číst... těším se na dalí, má mandarinková vílo. Taktéž se chystám psát, tak moc mi to chybí.
Je to tak napité pozitivní sladkostí, jemné zvrhlosti za dosti. Opět si v tom hledám to své.
Valil oči stejně jako ten mimoň na konci článku, pěkně barevně!

26 Veverka Veverka | Web | 6. května 2011 v 13:34 | Reagovat

Ojoj, krásný článek ale ke konci jsem trošku zmatená. :-?

27 Benda z Monia Benda z Monia | E-mail | Web | 6. května 2011 v 16:45 | Reagovat

1) podívám se a vidím, že je to dlouhé
2) řeknu si, že bych to měl přečíst
3) řeknu si, že to chci přečíst, aspoň kousek
4) dočtu
5) přemýšlím nad tím
6) jdu na další díly s problémem popsat svůj aktuální dojem

28 Keia Keia | Web | 7. května 2011 v 20:02 | Reagovat

Ach ty moje malé chlupaté zvířátko, tak ráda tě zas vidím :) A tohle? To je něco neuvěřitelného, čtu to a jenom cítím jak se mi pomalu otvírá pusa. Je to vážně skvěle napsaný, i když těm co moc nečtou by se to asi špatně louskalo. Navíc se mi líbí, že to není ani moc dlouhé. Hned jedu na další část ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.