IX. - Vzhůru, Tesaři, Do Výše Střechu Zvedněte!

19. června 2011 v 11:34 | Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri |  :-O

Hrozně rádo dostávám knížky darem. Sice se mnohdy přesvědčím, jak mě někdo nezná a už vůbec neví, co rádo čtu - ale, přesně naopak: mnohdy se dozvím, že někdo mě má doslovně přečtené. To znamená že mi vybere a doručí a ještě tím pádem doporučí publikaci a ta uvízne v mém očku a v mé hlavě. A stejný případ mě hrozně potěšil o Vánocích - sice jsem odkládalo knížku s podivuhodným názvem Vzhůru, Tesaři, Do Výše Střechu Zvedněte! po dlouhé zimní noci, ale nelituji, že jsem po ní sáhlo až když jsem od ní neočekávalo téměř nic. Pan Salinger mě totiž mile překvapil.



Jenže mi bylo teprve třiadvacet a nad to jsem byl na svůj věk nápadně opožděný. Pamatuju se, že jsem lidi nakládal do vozů naprosto neodborně. Počínal jsem si jako nováček, který při vykonávání svých povinností prohnaně předstírá horlivost. A abych se přiznal, po několika minutách jsem si už až příliš uvědomoval, že jsem tu k službám převážně starší, masitější generaci nižšího vzrůstu, a z mého výkonu v roli pomahače při nastupování a zavírání dveří se čím dál tím víc stává pustá šarže. Vedl jsem si jako neobyčejně učinlivý, naprosto neodolatelný kašlající mladý obr.






Kdekdo by skutečně po takovéto knížce nesáhl - ať už kvůli jejímu nicneříkajícímu ale skutečně bizarnímu názvu nebo proto, že by si přečetl prvních pár řádek. Už na začátku vás musím varovat - tedy, varovat, no, nevím jak to vlastně přednést, jestli jako varování nebo jako lákadlo - že se jedná o naprosto netradiční, ač vcelku obyčejně se tvářící výpověď. Výpověď o svatbě, ale v podstatě vůbec ne o ní... O jedné nepovedené svatbě.

Alter-ego pana Salingera se vrací z války se zraněním (které se projevuje častým kašlem, aby se na něj náhodou nezapomnělo) s vcelku prostým cílem - svatba bratra Seymoura. V průběhu dalších a dalších stránek a vlastně už na úplně prvních řádcích se nám odkrývá složitý vztah mezi dvěma bratry z velké, rozvětvené rodiny, která vešla v povědomí všech Američanů vystupováním v Chytré Hlavičce. Tento rozhlasový pořad se skutečně nesnesitelně táhne za oběma bratry a vlastně napříč celou jejich rodinou.
Příběh se opírá o jednoduchý fakt - Seymour na svatbu nedorazí. Naštvaní hosté ze začátku netuší, že v limuzíně, kterou odjíždí, sedí také Seymourův bratr. Buddy - z jehož pohledu pan Salinger píše a odkrývá tak své i jeho myšlenkové pochody - se cítí samozřejmě zatlačen do rohu. V limuzíně s ním pak sedí hned několik pro jeho introvertní povahu nebezpečných postaviček a náhlé situace ukazují, jak si vlastně vzájemně nerozumí... On - inteligentní jedinec - a jiní - s jiným zájmem, cílem a s naštvaným výrazem. Jen s jedním spolucestujícím si Buddy rozumí:

Jedná se paradoxně o hluchého, zubícího se strýčka nevěsty. Není divu, že svatební hosté záhy poznají, o koho se to tedy jedná a kdo je oním cizincem (a totiž Buddy Glass a "jeho povedený bráška Seymour Glass") a nenechají to jen tak... Strýčkova mrňavá postavička s obřím kloboukem se pak proplétá všude tam, kde svádí souboj rozhořčená družička s rozhlasovou "hvězdou". Knížka mě nesmírně pohltila už jenom tím, že zdánlivě banální situace nám ukazuje základy neporozumění mezi uzavřenou osobností a ostatním "světem kolem". A v pozadí vykreslovaný vztah bratra, sestry a vlastně všech sourozenců obří rodiny Glassů je úžasným svědectvím silného přátelství - ať už na podivné, zvláštní úrovni, nebo ne.

Poprvé váhám, jestli doporučit knihu nazvanou po vzkazu na zrcadle všem. Nemyslím tím, že bych vás nějak podceňovalo, to vůbec ne! Ba naopak, mnohé z vás považuji za lepší čtenáře než jsem já samo. Ale když to vezmu a kolem... je knížka uzavřená a otevřená jen někomu. Stejně jako hlavní hrdina. Takže budu jen doufat, že si vás najde a že vás najde dobře.

A děkuji tímto panu Šermíři, že jí umožnil ke mě docupitat a pozvednout mi vzhůru úsměv.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 19. června 2011 v 12:13 | Reagovat

Zřejmě svérázné počteníčko. Ale zřejmě nesedne každému. Taky to bude asi knížka náladová, tzn.čtivá jen v určitém rozpoložení...
Nedorozumění, to je základní oříšek, na kterém troskotá mnohé. Taky se mi stalo při některých hovorech, že jsem mluvila o koze a ten druhý o voze a pěkně se nám to spolu bavilo, než se vše vyjasnilo.
Moc pěkné předvedení! -Jo tvoje ilustrace ke knížkám jsou snad lepší než ty knížky. :-P

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | 19. června 2011 v 12:15 | Reagovat

Svatba je tutné téma.

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | 19. června 2011 v 12:15 | Reagovat

[2]: opravuji: hutné

4 pavel pavel | Web | 19. června 2011 v 12:44 | Reagovat

No vidíš, já zase rád knihy rozdávám. :-)
Salinger je dobrej, četl jsem ho sice naposled kdysi... neřeknu datum. :-D

5 DayDreamer DayDreamer | Web | 19. června 2011 v 16:10 | Reagovat

Taky jsem ráda, když mi někdo daruje knížky, ale bohužel se to nestává velmi často - a proto jsou tu knihovny!:D

6 Naďa Naďa | Web | 19. června 2011 v 16:20 | Reagovat

Já jsem vždycky ráda dostávala k vánocům knížky ...

7 Lucerna Lucerna | Web | 19. června 2011 v 17:39 | Reagovat

aj ja najradsej dostavam knizky, velmi rada citam :-D

8 Shav Shav | Web | 19. června 2011 v 21:46 | Reagovat

no, tak tahle knížečka do mé sbírky ještě nezabrousila. Někdy to snad napravím, někdy si připadám, že i já si snad rozumím jen s jedním z kvanty spolucestujících.

A co se týče mých ehm.. "kreseb", bude mi poctou, pokud na ně něco sepíšeš, jsou totiž bez příběhu, bez určitého ducha, po kterém přímo žízní.
A jakmile tak učiníš, nezapomeň mne odkazovati! :)

9 ratuska ratuska | Web | 19. června 2011 v 22:17 | Reagovat

Já naposledy dostala asi učebnici španělštiny a to už je hodně dávno, ale teď jsem si udělala radost a koupila si první díl Temné věže od Kinga. Udělám si hezky sbírčičku :-).
Podle tvého barvitého počtení je knížka asi zajímavá, ale nejsem si jistá, jestli je otevřená zrovna mým očím.

10 Mimbral Mimbral | Web | 19. června 2011 v 22:30 | Reagovat

To zní zajímavě :) Myslím, že kdyby´s sáhlo po knížce V melounovém cukru, bylo bys nejspíš též spokojené.
A darované knihy - ach! Jen škoda, že tak málo lidí VÍ.

11 Shariony Shariony | Web | 19. června 2011 v 22:56 | Reagovat

Ta ilustrace se ti vážně povedla. Jen až budu mít čas, tak se spíš pustím do mého už teď připraveného seznámku knih, a pak uvidím.

13 alma-nacida alma-nacida | Web | 20. června 2011 v 10:01 | Reagovat

Tohle jsem četla už fakt dávno a teď mám chuť si to přečíst ještě jednou s odstupem 15. let ;-). A co v žitě? Už's chytalo?
Mimochodem je zajímavý, že Salinger zemřel v věku 91 let v lednu 2010 a jeho češký překladatel Rudolf Pellar zemřel téhož roku v září v 87. letech.

14 Tril Tril | Web | 20. června 2011 v 21:33 | Reagovat

To zní zajímavě. Až ze mě opadne znechucení a odpor z vnucované povinné četby a jejích autorů (i když dobrých, přiznávám, ale brutáně nanucovaných), mrknu na to.

15 alma-nacida alma-nacida | Web | 21. června 2011 v 18:41 | Reagovat

;-) Ono s tím žitem se to má tak, že jsem ho začla číst ze zoufalství, neb měla o prázdninách knihovna zavříno a já měla doma jen tuto opomíjenou povinnou četbu. Mile mě překvapila. Proti některým komančským kouskům typu Pódňataja celiná nebo Kak zakaljálas stal to vůbec byl literární skvost. :-D Ale to bylo před několika málo sty lety...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.