VIII. - Šťastný Per

11. června 2011 v 10:20 | Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri |  :-O

Když ke mě z antikvariátních vln vyskočila malá, neobjemná bárka, osahalo jsem si jí a s vidinou dobrého zažloutlého počtení odneslo domů. Adopce starožitných i staroječných knih je prospěšná věc (a nejznámějším z dobrodinců je pak TlusŤjoch, jež má doma už naouloveno jako v oulu) - nejen pro nebohou tiskovinu ale i pro vás. Hans Christian Andersen je známý jako pohádkář. Málokdo ale zná jeho druhou tvář - tvář nepoznaného, která zkoumá různých záhybů žánrů. A co že vám to chci představit za málem vyhozeného sirotka? Jeho knížku Šťastný Per.



Maličký dostal při křtu jméno Felix, to znamená latinsky "šťastný", a šťastný opravdu byl, a jeho rodiče ještě víc. Skladištního dělníka, zgruntu dobrého muže, a jeho ženu, poctivou a pracovitou, všichni, kdo je znali, měli rádi. A jak ti byli šťastni, že se jim narodil chlapeček! Dali mu jméno Per.
Chlapce v prvním poschodí a chlapce v podkroví jejich rodiče líbávali a Pánbůh jim oběma dopřával stejně mnoho sluníčka; ale rozdíl tu přece jen byl, jeden žil dole, druhý nahoře.





Tak začíná útlý, ale přesto zvláštní příběh. Per je malým kloučkem a postupně v průběhu dalších stránek vyrůstá a vyrůstá a příběh doroste s ním - co doroste, sroste! Vidíme jeho pokusy o lásku ale hlavně o uchycení se v životě, kde hlavní slovo mají peníze. Mladý Per se setkává jak s milými, tak nemilými lidmi - jako i my v našich životech, ať už lidských nebo malochlupatých.

Nesmírně mě zaujalo, jakým způsobem pan Andersen vypráví. Jedná se totiž o složitý a bezpochyby smutný příběh (jak se sluší podotknout, napsaný takovým tím "seversky depresivním tónem za dlouhé noci u polárního kruhu a sklenky") , přesto ale vyznívá tak šťastně, že by se skoro dal zařadit mezi pohádky. Šťastný Per se navíc svým protloukáním velmi podobá osudu samotného pisatele příběhu a kdo ví, zda-li nečteme stesk po životních osudech a životních štěstí v převlečeném hávu. Životní pohádka? Já ale nemám rádo řazení do škatulek a i zařazení publicistů "moderní literatura" je mi dosti protivné a doslovně proti srsti.
Zkrátka si myslím, že pan Andersen vypráví - a vypráví tak, jak on to nejlépe umí, a kdo by neznal alespoň jeden z jeho nesčetných a zlidovělých dětských příběhů?


Jediné slovo, jež mi vyrazí na patře a vroucně se přidává ku potlesku Perovi: Štěsťopuk!

Pokusilo jsem se načmárat za pomoci tuše a fantazie své závěrečný moment - v pozadí letí i jedna z růží opadaných, neboť každý ztrácí své květy a pak znovu vykvétá - a budu tedy doufat, že jsem vás navnadilo. A že si onu vážnou pohádku osudovosti pro všechny najdete ve vašem pozemsky zapadlém antikvariátu (a tímto se i omlouvám všem odborníkům na instituce vydávající starobnosti z ruky do ruky, pokud jsem jakýkoliv výraz užilo špatně). A nejen že si ji vy najdete, ale ona si najde vás, stejně jako nalezla myšlenky pana Andersena.


 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 11. června 2011 v 11:27 | Reagovat

Anktikvární vlny přílivové budiž požehnány!

2 Borůvková Borůvková | Web | 11. června 2011 v 11:43 | Reagovat

Jako vždycky - úžasný obrázky k článku. ;)
Navnadilo si nás - alespoň mě. :)

3 Vendy Vendy | Web | 11. června 2011 v 12:04 | Reagovat

Gratuluji k pozoruhodnému úlovku!
Mělo jsi antikvárně šťastnou tlapku.
Tuto knížečku neznám, ale protože znám jeho pohádky, dovedu si tak trochu představit jeho styl.

4 Keia Keia | Web | 11. června 2011 v 12:18 | Reagovat

Já na antikvariátní vlny potřebuju serf a protože serfovat neumím, radši si zaplavu v knihovně a hrabu tam (končí to tím, že knížku ztratím a platím a platím a platím....) Ale Andersena? Nemám ho ráda od té doby, co jsem četla Sněhovou královku (uroňme slzu) a Malou mořskou vílu. :-D

5 Naďa Naďa | Web | 11. června 2011 v 14:21 | Reagovat

Jak jsem stará, tak jsem nevědomá. Tuhle knížku neznám. Pamatuji, jak jsem jako dítě hluboce prožívala pžíběh Gerdy a Káje ...

6 Čerf Čerf | Web | 11. června 2011 v 16:43 | Reagovat

Kdepak, není nad dobrý antikvární úlovek. Gratuluji k dobré trefě.

7 Rony Rony | Web | 12. června 2011 v 13:37 | Reagovat

Vypadá to, že se po ní podívám =).

8 Mňoukla&vymňoukla Mňoukla&vymňoukla | Web | 12. června 2011 v 19:42 | Reagovat

Chlupáčku, jestli skončím v blázinci, můžeš za to taky, protože já už z toho všeho čtení míchám všechno do reality a realitu do knih. A ty mi navrhuješ nové, které si musím přečíst. :D

9 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 12. června 2011 v 21:19 | Reagovat

[1]: Antické Antikvariátní Božstvo Poseidón budiž tedy vzýváno! Jsem zvědavo, jakého opuštěnce příště naleznu v ošatce.

[2]: Tak to jsem moc rádo! :-)

[3]: Myslím si, že styl pana Andersena je nenapodobitelný. Jednoduchý a zároveň tak vyprávěve složitý... Máš pravdu, tlapku jsem mělo velešťastnou! :-)

[4]: Nerado připomínám slzení - ale však já u Královny z ledu slzelo také! :-D Oj, zrádné jsou víry knihovnické... si vezmi - já se dostanu na Zemi jednou za světelný rok a to mám platit tak obrovskou pokutu?!

[5]: Hluboce jako čerstvý prašan, viď, Babičko? Nejsi vůbec stará - nesmíš býti! Anebo ano, ale ne duchem. Ty jsi babička, ty na to máš nárok! Na to a ještě na kouzelnost.

[6]: :-) Děkuji, spolustřelče!

[7]: Podívej, zapátrej a sáhni - neprohloupíš!

[8]: :-D :D To jsi mě skutečně rozesmála! Však já už taky nevím, co je na Alfě a co na Zemi :-D A to se držím při zemi!! Čtu ale strašně rádo :-) To se projevuje na množství titulů, kterými vás zahlcuji.

10 Memorin Memorin | E-mail | Web | 12. června 2011 v 22:10 | Reagovat

antikvariát je úžasné místo, kam bych chtěla zapadnout do nějaké skříně a už nikdy nevylízt... pro tuhle chvíli osamění... tik tať... neuslyším údery zvonů
mám ráda tvé kresby, jsou tak světlé a svítivé a chundelaté, mám ráda tvé články
právě proto ve skříni nejsem, žádnou knihu bych tam nenašla, jen plesnivé noviny

11 alma-nacida alma-nacida | Web | 13. června 2011 v 8:47 | Reagovat

Nejradši bych si antikvariát zařídila :-D, a pak bych už z knih do reality asi téměř nevycházela :-).
Královna mě provází asi od mých 7.let, je to zvláštní příběh,v němž si každý může najít něco jiného, a takové příběhy mám ráda:-). A napsala jsem o ní báseň, kdyby to někoho zajímalo: http://alma-nacida.blog.cz/1003/ledova-kralovna

12 ratuska ratuska | Web | 13. června 2011 v 19:47 | Reagovat

Že bych taky konečně zalezla do antikvariátu? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.