XII. - Jméno Růže

3. října 2011 v 16:10 | Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri |  :-O

Další knížku libo jest? Mé čtení projektové ubíhá spokojeně, navíc: mám tu už třicet titulů které čekají na mé rozebrání a zčmárání, tak snad se na všechny těšíte (nejsem tak pomalý čtenář, i když pomalý jsem: vychutnávám!), protože jistojistě přijdou. Ale jaká že to je dnes kniha, která mne oblažila přítomností a čtivostí? Jsou to vázané stránky nanejvýš rafinované, napínavé a dlouhosáhlé - však sami přistupte a přečtěte, jakýžeto nápis stojí na zaprášeném, od krys okousaném pergamenu: Jméno Růže; Umberto Eco. A čtěte dále, za svitu svíce:


Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha a poslušný mnich by měl za úkol kaţdý den v pokoře opakovat tento nezměnitelný fakt, jediný, jehož pravda je nevývratná. Jenže, videmus nunc per speculum el in aenigmate a pravda se nám předvádí napřed v úlomcích (běda, jak málo čitelných!) omylného světa a my musíme sčítávat její věrné znaky i tehdy, zdají-li se nám temné a snad i protkané vůlí zcela upřenou k zlu. Na konci mého hříšného života, jak tu co kmet šedivý jako sám svět čekám, až mě pohltí bezedná propast tichého a pustého božství, už nyní účasten na nezvratném jasu myslí nebeských a pouze svým těžkým a nemocným tělem poután k této cele milovaného kláštera v Melku, chystám se na tomto pergamenu zanechat svědectví o podivuhodných a strašlivých událostech, jimž mi v mládí bylo dáno přihlížet. Chci zde verbatim zopakovat, co jsem viděl a slyšel, aniž bych se v tom pokoušel hledat nějaký vyšší úradek, spíš abych těm, kdož přijdou po nás (pokud
je Antikrist nepředejde), zanechal znaky znaků, aby je zbožně luštili.







Je to těžká kniha. Vskutku - tak bych začalo a zdůraznilo tuto větu; ne ve smyslu cihlovitém (ačkoliv dobrých čtyřista stran má), ale ve smyslu vnímavostním a soustředivém. Možná bych to mělo zdůrazňovat téměř u každé knížky, protože dnešním trendem často bývá popadnout plážovou četbu a ulehnout do písku se slovy "Bav mne." Skoro, jako televize... Nemám proti tomu nic, ale když už vidím kdekoli někoho číst, domnívám se, že čte něco zajímavého, ne že čte něco, co ho jednorázově a lehce míjí, zkrátka takovou konzumní jednohubku, složeninu písmen která nám nic neřekne, nezanechá.
Při výběru svých knížek sahám po některých - mnou nepřečtených - klasikách, ale i po skutečně náhodně zvolených publikacích a ty, které za něco stojí, si pamatuji a díky své dobré paměti bych je převyprávělo obraz po obrazu. Nicméně žádná z knih, které jsem mělo tu čest držet v tlapkách, není tak zvláštně poutavá a těžká zároveň jako Il Nome de la Rosa, jak zní originální název.

Může za to jistě celková rafinovanost - no považte, znáte někoho kdo by dokázal převyprávět pravdivý, na historickém spisu založený příběh tak, aby byl skutečně dramatický, nezbledlý svým stářím? A navíc příběh s hutnou detektivní zápletkou? Prosím, snažně: nevyslovujte jméno Dan Brown. To je jen podvodník, pán, který ukradl ideu tu a zase tam, a potom vše dosadil do napínavé, thrillerovitě-bestsellerové rovnice; s pravdou a historií to má pramálo společného. No vážně - já nejsem až tak zažrané do historických pramenů a jiných "pominuvších" událostí, ale pan Umberto Eco mě dostal. Těžkost celé knížky zmíněná na začátku je patrná jak v jazyce, tak ve vrstvení událostí: spis, jak víte dle úvodního úryvku, čteme z pohledu mnicha Adsona, ten samozřejmě používá latinské citace. Středověk v knize skutečně dýchá, je přblížen z mnoha oživujících směrů; ale i historici a badatelé si přijdou na své, protože v návaznosti na příběh se poodkrývá nejedna kapitola ze zákulisí katolické církve; nebo třeba Aristotelovy Knihy Smíchu... Je zkrátka pozoruhodné, jak poutavá a vychytralá knížka je. Přečetlo jsem několik detektivek a myslím, že i pro vášnivého Sherlokáře či Poirotáře bude závěr a odhalení překvapením.


Jméno Růže je také o knihách samotných - ale já myslím, že už jsem vás nalákalo dostatečně. Nebo ne? Tak pootočte jednu stránku onoho rozsáhlého příběhu, a druhou, třetí... Když vydržíte některé skutečně obtížnější pasáže (ač nebaví vás historie, stále mají šanci zaujmout) a budete se onoho jména, jež nám zůstalo zanecháno coby odraz někdejší růže, dotýkat jemně, s ohledem na trny a okvětní listy/strany... Ucítíte vůni. A ta se smísí se starým voskem, pergamenem a vy budete dokonale pohlceni.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 (Ne)šílená Charlotte (Ne)šílená Charlotte | Web | 3. října 2011 v 16:34 | Reagovat

Pfí. To neznám. Ale ty bys mohlo i o knížce "Jak se včelky naučily tančit" napsat článek, který vy nadchnul a zaujal. :-D

2 (Ne)šílená Charlotte (Ne)šílená Charlotte | Web | 3. října 2011 v 16:35 | Reagovat

[1]: *by

3 Vysmátá Vysmátá | Web | 3. října 2011 v 17:42 | Reagovat

Knihu jsem nečetla, ale film s Connerym viděla, proto si dovoluji říct, že vím o čem kniha je(protože prý docela dodrželi strukturu) a nezávazně na tom jak moc Conneryho zbožňuju říkám, že je to naprosto fantastické. Nádherně to ukazuje rozpor mezi Bohem a Náboženstvím, který spousta lidí nevidí, či vidět odmítá. Nicméně, na knihu se vrhnu až bude čas(jakože není, momentálně se věnuji milencům a vrahům, pak egypťanu sinuhetovi, pak králi oidpiovi, pak evangeliu podle lukáše, pak hamletovi a pak nevím :D)

4 Cervenej_cudlik Cervenej_cudlik | E-mail | Web | 3. října 2011 v 17:52 | Reagovat

Tohle jsem četla k maturitě a naprosto mě to celé "vcuclo" geniální kniha.)

5 Ovca Ovca | Web | 3. října 2011 v 19:46 | Reagovat

Táto kniha ma už dlhšie láka na poličke, zatiaľ som však po nej nesiahla. Ale určite tak v budúcnosti urobím.

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 3. října 2011 v 21:01 | Reagovat

To je klasika.
Ale nedávno jsem četl od Eca "Tajemný plamen královny Loany" a to mne pohltilo ještě více.

7 Fantaghira Fantaghira | Web | 3. října 2011 v 21:03 | Reagovat

Kdysi se mi to dostalo do ruky, ale nebyla jsem schopná se tím prokousat. Neřekla bych, že by to bylo obtížností knihy, ale prostě mi to nesedlo. Jednou za čas se mi to u nějaké knihy stane a vím, že nemá cenu se do toho nutit, pokud skutečně nemusím (to se mi stalo jen jednou, ale Vančuru proklínám doteď).

8 Lucerna Lucerna | Web | 3. října 2011 v 22:25 | Reagovat

tak tuto knihu z hodou nahod mam v svojej sukromnej knihovne a pravdaze aj davno precitanu :-) dobre si to povedala aj ja som to zaradila medzi tazke citanie, je to dost narocna kniha na sustredenie to ano :-D bola taka ina.. ako ostatne ktore som doteraz citala :-D
na konci tej mojej vypisal aj autor, co by mal ten co chce pisat brat na vedomie co ma tiez dost zaujalo 8-)
PS: film podla knihy je ako film dobry.., aLe ten konec ma dost nastval urobili stoho romanticku patlaninu.., takze aj sklamal, kedze som ho stahovala az po precitani knihy :-D 8-O

9 Vendy Vendy | Web | 3. října 2011 v 23:17 | Reagovat

Jméno růže jsem též četla, už dříve. A souhlasím s tebou, ta kniha má snad několik rozměrů. A docela obtížně se o ní píše... i když méně obtížně se čte.
Vážně vynikající příběh, zápletka i filozofické úvahy.
A podle ní stejně vynikající film. Což je vzácnost, protože filmy jsou většinou slabší než knižní předlohy, ale myslím že tady to filmaři zvládli se ctí.

10 alma-nacida alma-nacida | Web | 4. října 2011 v 18:12 | Reagovat

Dneska je to od klasika klasické ;-) Až budeš mít dočteno, co máš přichystáno, mrkni se od Eca na Foucaultovo kyvadlo, taky moc zajímavá kniha, a taky těžko napsat, o čem (všem) je.

11 Čerf Čerf | Web | 5. října 2011 v 6:39 | Reagovat

Jedna z mých nejoblíbenějších, ke které se průběžně vracím a vždycky v ní najdu nový rozměr. Tož jsem tvým připomenutím potěšený.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.