XIV. - The Star Rover

19. února 2012 v 13:33 | Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri |  :-O

Lapat po dechu i po hvězdách. Kdo by jedno z toho nezkusil. Někdo zkouší či zakouší oboje najednou... Ale o to jasnější je cesta kamkoliv, když nemáme na vybranou a ignorujeme strach i bolest jenom pro to, abychom zapomněli - a zároveň vzpomínali. O toulání se je i knížka The Star Rover, v českém překladu Tulák po Hvězdách od pana Jacka Londona:

All my life I have had an awareness of other times and places. I have been aware of other persons in me. Oh, and trust me, so have you, my reader that is to be. Read back into your childhood, and this sense of awareness I speak of will be remembered as an experience of your childhood. You were then not fixed, not crystalized. You were plastic, a soul in flux, a consciousness and an identity in the process of forming - ay, of forming and forgetting.
You have forgotten much, my reader, and yet, as you read these lines, you remember dimly the hazy vistas of other times and places into which your child eyes peered. They seem dreams today. Yet, if they were dreams,
dreamed then, whence the substance of them?




Všechno se točí kolem mříží - a obtočené vesty. Lépe řečeno: svěrací kazajky.
Příběh vypráví muž, který zažil mnoho, a přitom jeho dosavadní život začal být zajímavý až ve chvíli, kdy byl odsouzen za vraždu muže. Tuto vraždu v něm podnítil rudý hněv - zlost vyvěrající z podvědomí, kterou nelze ovládat. Odsouzenec se jmenuje Darrell Standing a jeho jméno vlastně není tak důležité - měl jich totiž víc než dost v minulosti.

Ve vězení sled událostí uvhrne Darella do cely, kde není téměř žádné světlo, místo, ani naděje. Tam zbystří jeho inteligence. Začíná přemýšlet a uvažovat, a protože má miliony sekund, hraje sám se sebou v představách šachy. Když uslyší ze zdi vycházející klepání, nejprve nerozumí. Pak si uvědomí, že ve vedlejších celách jsou další dva "nejnebezpečnější vězni" a protože má opět všechen čas světa, snaží se porozumět jejich vyklepávané abecedě. I to se mu podaří a zachvíli spolu přes zákazy stráží komunikují a vtipkují.
Nic nenasvědčuje tomu, že Darella z cely vyvedou. Je totiž neprávem obviněn z pokusu o detonaci neexistujícího dynamitu, který si bývalý spoluvězeň vymyslel, aby se dostal na svobodu. A tak Darell čeká, čeká... a dostává pravidelně svěrací kazajku.

A to je ta chvíle, kdy se začíná toulat. Jeden ze dvou spoluvězňů jej naučí, jak zemřít - dočasně, ale o to opravdověji. Stačí, když cítí co největší bolest v kazajce a poté nechá tělo odejít, odumřít - od palce až k hlavě. Pak je ponořen jenom do své mysli a začíná objevovat nesmírnost času, který má, a zvláštní minulé životy, které prožil.
Nejprve jen tak chodí mezi energií hvězd, potom se doopravdy vtělí do svého minulého já. Byl jak utečencem z pravěkého kmene, tak malým chlapcem popraveným jižanskou armádou, stejně tak i nizozemským mořeplavcem, který zestárl v Koreji... A pokaždé v jeho životech přijde moment, kdy se objeví rudá zloba a všechno převrátí, zničí, nebo naopak dokončí. Rudá barva podlévající rozum krví, chuť vykonat pomstu, zastat se vlastního práva na život nebo vlastní důstojnosti. A pak? Pak se zase Darell vrací do svého těla Darella Standinga, je zase v cele a začíná cítit bolest jak se probouzí z malé smrti a může se usmát do tváře ředitele věznice. Ten zoufale přihlíží - jak se někdo vůbec může usmívat po dvaceti dnech ve svěrací kazajce?
Netuší, že dvacet dní může být lusknutí prstů tady a dvacet tisíc let někde jinde.

Příběh je silný, uniká z knížky a sahá po mřížích v okně, které tam vlastně nejsou, jdou odmyslet, překročit. Já obkročmo procházím mezi hvězdami často, ale ze Země je to přeci jen těžší. Ale jde to. Je tu cítit naděje a silná myšlenka - že člověk není tělem, ale myslí.
Energií, kterou nelze zlomit nebo zničit. Přetrvá a vrátí se.

Vyprávění se četlo výborně a myslím, že se jedná o jednu z mála knih Jacka Londona, která nepojednává o přírodě a krutém běhu života. Je úplně jiná, zamyšlená. Mám rádo obě z tváří pana Londona. Myslím, že se čtení v originále i přes občas zastaralou angličtinu vyplatilo - vyhledávám překlady z anglčtiny čím dál tím méně. Občas to totiž ztrácí. Jestli se chcete alespoň na chvíli pomocí písmenek někam zatoulat, a máte-li hlavu v oblacích - stačí otevřít...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 19. února 2012 v 13:50 | Reagovat

Někde ve třetí řadě mé knihovny ten London musí být.
Dávno tomu, co jsem se s ním toulával.

2 (Ne)šílená Charlotte (Ne)šílená Charlotte | Web | 19. února 2012 v 14:45 | Reagovat

A opět další, kterou jsem nečetla. Hezky mě zásobuješ.

3 Tril Tril | 19. února 2012 v 14:57 | Reagovat

To zrovna čtu! Teda jsem teprve u démona alkoholu, který je v tomhle vydání zařazen před tulákem. Jo, teďs mi udělalo radost :-D

4 Fantaghira Fantaghira | Web | 19. února 2012 v 20:26 | Reagovat

Tulák po hvězdách patří mezi mé oblíbené knihy. Zprvu jsem se po něm bála sáhnout, protože jsem si myslela, že to bude něco jako Bílý Tesák, ale Tulák je odlišný, jak jen to jde. A mně se tahle tvář Jacka Londona zamlouvá mnohem víc :-)

5 alma-nacida alma-nacida | Web | 20. února 2012 v 18:37 | Reagovat

To byl pro mě taky velký objev, dávno tomu... Teď mám chuť si to přečíst ještě jednou. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.